Slatina

Slatina je jedinečný peloid (z řečtiny pelos = bahno), kterým nás příroda obdarovala, aby nám pomohla v léčení různých problémů. I přes svůj nevábný vzhled má výborné zdravotní účinky na celý pohybový aparát člověka a vlastně i zvířat.
Slatina se řadí mezi humolity, což jsou pouze přírodní látky, vzniklé geologickými a bilogickými pochody, při kterých dochází k rozkladu organických látek. Jedná se tedy o biologické rozkládání zbytků rostlin. Slatina vzniká nejčastěji tlením trav, rákosů nebo ostřice a je velice bohatá na organické látky. Do této kategorie můžeme ještě zařidit rašelinu, která vzniká na stejném podkladě, akorát zde dochází k tlení a rozkladu rašeliníku. Slatina i rašelina mohou podle lokality vzniku obsahovat kromě organických látek i látky minerální.
Mezi peloidy se řadí i bahna, která slouží ke stejným ozdravným účelům jako slatina a rašelina. Jejich vznik a povaha jsou však odlišné. Bahna vznikají sedimentací přírodních látek, příkladem mohou být horniny ve vodním prostředí. Dále jsou velmi bohatá na minerální látky a jen málo na organické látky, dalo by se říci, že je to spíše anorganická hmota s příměsí odumřelých těl řas a planktonu. Kvalitní léčebná bahna se vyskytují v České republice jen velmi zřídka. Nejznámější a nejpoužívanější léčebné bahno je bahno z Mrtvého moře. I když mají humolity i bahna stejný účinek na pohybový aparát člověka, jejich fyzikální vlastnosti jsou odlišné. Humolity dokáží po přidání vody udržet homogenní kašovitou podobu, což bahna nedovedou. Proto se bahna využívají převážně pouze k zábalům či pleťovým maskám, kdežto slatinu a rašelinu můžeme kromě zábalů využít i na léčivé koupele.
Humolity se využívají k termoterapii nebo-li léčbě teplem. Dokáží totiž až 8x více naakumulovat a udržet teplo než voda. Tím dochází k pomalému, hloubkovému, šetrnému a dlouhotrvajícímu prohřátí. Teplem dojde k většímu prokrvení těla a zvýší se rychlost místní látkové výměny, čímž se urychlí vstřebávání zánětlivých infiltrátů a rychleji nastane uvolnění vaziva a svalů. Slatina se nejčastěji využívá při potížích s pohybovým aparátem (atróza, artritida, bolesti svalů nebo po operacích kloubních náhrad), při onemocnění dýchacích cest nebo u chorob spojené s urologickým, gynekologickým či trávicím problémy. Tuto proceduru není vhodné aplikovat u nemocí se srdcem či cévami, po mozkových příhodách nebo onkologických operacích.
Slatina se nejčastěji používá buď jako zábal a nebo koupel. Před samotným využitím se slatina musí nejdříve správně připravit, zbavit se hrubé přímesi, rozdrtit na malé částečky, přidat do ní vodu a nechat zahřát na teplotu 37°C- 39°C. Až takto připravená hmota se dá použít. 
V dnešní době se nabízejí slatinné procedury v lázních Třeboň, Velichovky nebo Mariánské lázně.

SLATINNÝ ZÁBAL

Před použitím slatinného zábalu je nutné si nejdříve slatinu správně připravit, zbavit ji přírodních příměsí, rozdrtit na malé částečky, přidat do ní vodu, zahřát na 37­-39°C a vytvořit tak hmotu, která se dá aplikovat na jednotlivé části celého těla. Slatinný zábal vytvoříme nanesením několikacentimetrové vrstvy hmoty na tělo, kde ho necháme působit 15-­20 minut. Mezitím se tělo pomalu, ale dokonale prohřeje a uvolní tak škodlivé látky, které se rychleji dostanou z organismu a tělo je může lépe vyloučit. Po skončení zábalu a osprchování, dojde k suchému ovinu prostěradlem a 15 minutovému odpočinku v relaxační místnosti. Slatinný zábal má kromě uvolňujícího účinku i účinek analgetický, takže po jeho uskutečnění může dojít i k vynechání aplikace analgetik. Nadéle pomáhá při prokrvení tkání a regeneraci těla. Jeho indikací jsou problémy s pohybovým aparátem (artróza, artritida, svalové napětí nebo po operacích totálních endoprotéz), dýchací onemocnění, problémy s trávicím traktem, gynekologické a urologické problémy. Slatinný zábal může nahradit i slatinnou koupel, pokud ji pacient nemůže absolvovat.

SLATINNÁ KOUPEL

Je velmi oblíbená vodoléčebná procedura, která je aplikována při problémech s pohybovým aparátem. Může se využít jako celotělová koupel nebo jen částečná balneo procedura. Slatinná koupel se nejčastěji provádí v klasické přísadové vaně, která je k tomu uzpůsobena. Většinou se jedná o vyšší nerezovou vanu, která neobsahuje vířivku ani perličku. Tyto balneologické vany mají větší průměr odpadu. Do vany se smíchá již připravená slatina (zbavená od přírodních nežádoucích přímesí jako jsou kořeny, kameny apod., rozdrcená a rozmělněná) a samozřejmě voda. Koupel by měla mít teplotu 37-39°C a během 15 minut, co terapie běžně probíhá, se koupelová směs ochladí maximálně o pouhé 2°C. Tím zajístí rovnoměrné, postupné a hloubkové prohřátí celého těla. Dochází tak k uvolnění svalového napětí a zmírnění či úplnému ústupu bolesti kloubů, svalů nebo páteře. Kromě analgetického účinku, má slatinná koupel i regenerační a protizánětlivé účinky. Velmi často je slatinná koupel zařazována do wellness balíčků. Po koupeli by měl vždy být dodržen ještě 15 minutový odpočinek v suchém ovinu a klidné místnosti. Koupel ve slatině je pro lidský organizmus poměrně náročná, proto by mělo lidské tělo dostat čas, aby došlo ke zklidnění. Pokud není koupel pro pacienta vhodná, lze ji nahradit slatinnými zábaly. Slatinné koupele se nedoporučují při kardiovaskulárních problémech a nebo při potížích s vysokým krevním tlakem, naopak doporučují se při poruchách pohybového aparátu, dýchacích obtížích nebo při nemocech urologického a gynekologického rázu. Pro gynekologickou léčbu jsou ale více vhodné vaginální slatinné tampóny.