Autogénny tréning

Metoda zaměřená na nácvik relaxace. Jejím zakladatelem je německý neurolog a psychiatr profesor Johannes H. Schultz, který využil své znalosti z oblasti neurologie, hypnózy a jógy a vytvořil tak postup pro navození uvolnění a relaxace, bez využití odborníka jako je třeba psychiatr nebo lékař. Do relaxovaného stavu se dostane každý klient sám. Celý princip je založen na vzájemném propojení psychické tenze, funkčnosti nervového systému a svalového napětí. Pro jednodušší nácvik autogenní relaxace se využívají hlasové nahrávky, které ze začátku člověka navádějí a pomáhají mu. Časem, když je relaxace nacvičená a bez problémů, by se nahrávky měly přestat využívat, a tím dojde ke skutečnému autogennímu tréninku v pravém slova smyslu. Doktor Schultz využíval (a stále se využívají) při autogenním tréninku krátké a jasné formulky, které se stále opakují dokola.

V dnešní době se však začalo používat, kromě krátkých formulek i pomocné představy, jež jsou pro cvičícího přijatelnější a lépe uchopitelné, tudíž mají lepší účinek. Takže místo stálého opakování: „Pravá ruka je stále těžší.“, je věta rozšířena o představu: „Pravá ruka je stále těžší, jakoby pod ní byl magnet, který ji stále silněji přitahuje k zemi.“. Celý autogenní trénink se skládá ze 7 kroků, které na sebe vzájemně logicky navazují, a proto je důležité dodržet jejich přesný postup. V každém kroku dojde k uvolnění v různých částech a orgánech těla. Před začátkem cvičení je hlavním úkolem zaujmout příjemnou polohu. Měla by být v leže na zádech na pohodlné podložce na cvičení Thera-Band, ruce podél těla a pod hlavou jen malý polštářek, aby krční páteř nebyla v napětí. Konec tréninku se děje odvoláním relaxace jasnými a jednoduchými formulkami, jako je: „ Napnout paže. Dýchat. Otevřít oči.“, pouze pokud na relaxaci navozuje spánek, nemusí se trénink ukončovat, ale může se nechat volně doběhnout. 

Autogenní trénink se může používat individuálně, ale i ve skupinách, to je dobré hlavně u sportovních odvětví. Při nácviku je také velice důležitá koncentrace a trpělivost, ne vše se vydaří hned napoprvé a je důležité vydržet na tom pracovat a nepřeskakovat jednotlivé kroky. Pozor nesmí se však jít silou vůle, protože tak se tělo dostane do velkého napětí a stáhne se, lepší je pomalu vytrvat a zkoušet to natrénovat.